Útěky do jiných životů

28. října 2015 v 16:44 | Alfa |  Trocha zamyšlení
Mnoho lidí žije svůj život stylem útěku do fantazie jiných. Sledujeme seriály, filmy, hrajeme hry, čteme knihy a spoustu dalšího. Rádi se v těchto světech ztrácíme, zapomínáme, kdo jsme my a raději si užíváme toho co je tam - ty jiné životy a světy. Proč? Protože je to tak nějak lepší než to co žijeme my…


Když vyvíjeli facebook, jednou z myšlenek bylo sdílení fotografií a zážitků real-time, například když jdete na nějakou akci a všichni fotí. Ihned to můžete postovat na néťu a vaši přátelé tak mohou být tak nějak s vámi - dnes již běžná praxe (od které postupně upadá [nebo je to jen věkem?]). Ale mělo to hodně jiných dopadů. Některé (dejme tomu) pozitivní a některé negativní.

Jednou jsem slyšel pěkný vtip o ústavu pro lidi s chronickým déjà vu, ale nikdo tam nikdy nepřišel, protože už tam všichni byli… Tak nějak je to často i ve skutečnosti. Stačí nám myšlenka, nebo pocit, že jsme někde byli, že jsme to už viděli a tím pádem už tam nepůjdeme, nebo to nepotřebujeme zažít? A to i přesto, že k tomu vlastně nikdy nedošlo? Dobrodružství, které zažíváme z vyprávění druhých, je jistě bezpečnější forma prožití, než si touto situací či zážitkem projít osobně. Ale stačí nám to? Proč mají lidé potřebu neustále utíkat ze svých reálných životů do cizích, často nereálných, světů? Proč nezmění ten svůj?

Znám několik lidí, kteří žijí, dle mého názoru, zajímavý život. Dávají to značně najevo na svých profilech a leckdo by jim mohl závidět. Tito lidé mají společnou jednu věc - píšou si svůj příběh sami. Jistě si přečtou knížku, shlédnou film, seriál, ale nikoliv jako únik do jiné reality, ale jako inspiraci. Takovou inspiraci, která může posloužit jako zajímavé zpestření jejich životů.

Pokud je tedy možné takto měnit svůj svět, proč to lidé nedělají? Odpověď je jednoduchá - neví jak. Co jste, kdo jste, jaká je vaše role? - Základní otázky, které je třeba si zodpovědět. Na odpovědích lze stavět dále. Pro ty pokročilejší zde bude otázka: Kam až máte koule zajít? Někdo si navlékne kostým dědečka Hříbečka a poběží přes celé náměstí plné lidí. Spousta lidí by si řekla, co je to za magora?! A pak přijde to uvědomění, že je to vlastně všem jedno. Třeba je to děsná sranda, zážitek, na který se jen tak nezapomíná, příběh hodný vyprávění. "Nějaký blázen v kostýmu děděčka hříběčka běžel po náměstí a …"

Znám lidi, kteří podobné věci dělají, neřeší, co si o nich ostatní pomyslí, naopak, užívají si šílenost situace a žijí okamžikem. To je to, co chybí spoustě lidí a nelze jim to vyčítat. Naučili se, že je to tak správně.

Člověk se musí umět chovat ve společnosti - to je neskutečně nutné a jasné. Slušné vychování je základ, ale není přínosné pro náš život, když se z nás stanou lidé utíkající do světů jiných, protože ty jejich stojí za prd..

A co já? Já jsem zjistil spoustu věcí a spousty věcí ještě zjistím a bude to krásné. Zažívám dramata, spousta z nich jsou velká klišé, kterými si prochází spousta lidí. A u většiny z nich byste řekli: "jo, to znám." Co mě však vždycky zajímalo více, byl příběh, který následoval potom. A co bude dál?


- Pero, papír a vše, co si usmyslíš. Napiš si svůj životní příběh a žij jej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magthealien Magthealien | Web | 1. listopadu 2015 v 22:50 | Reagovat

Nevidím v tom žádný útěk. Já bych řekla, že hlavním důvodem pro čtení knih je hledání moudrosti, pro sledování seriálů je důvodem inspirace - jak kdo vyřešil životní situace a trochu zasnění při ne úplně reálných situacích. Filmy jsou moudrost knih a přiblížení skutečnosti tím, že to někdo zahrál.
Obdivuji každého, kdo něco stvořil, kdo měl dostatek odvahy a fantazie. Může jít o 'odpady', jak to nazývají kritici - ale člověk, který na něčem pracoval a dokončil to, je pro mě zkrátka úžasný. A tihle lidé by byli sotva úžasní, kdyby to nepředali dál anebo všichni ostatní nad tím jen ohrnuli nos. Všechno by bylo zbytečné. Tenhle odstaveček je asi odbočka, ale už ho nesmažu :D

Přijde mi, že na to koukáš hodně cynicky.

2 Alfa Alfa | E-mail | Web | 2. listopadu 2015 v 10:04 | Reagovat

[1]: Existují lidé, kteří to tak mají. Souhlasím s tím, že pro některé je to inspirace apod. ale také vidím lidi, kteří se v tom před životem ztrácí úmyslně. :) Nikdy nemůže dojít k absolutní generalizaci - to je jasné.

Znám i případy, kdy se lidé rozešli, rozvedli, odcizili se, nedokázali dobře žít v reálném světě. Ten virtuální (či jak to nazvat) byl prostě světem, kde se cítili dobře. Mohli získávat ty zkušenosti a zážitky, které by v reálu nikdy nezískali, ať už je k tomu jakýkoliv důvod. Tyto světy jsou svým způsobem jednoduší.

Někteří lidé se prostě vrátí domů, vezmou knihu a na pár hodin se ztratí ve světě, kde prostřednictvím svého hrdiny na chvíli, na malou chvíli "žijou" zajímavější život.

Spíš možná o co mi jde nejvíce, že to všechno by mohli zažít i v reálu, ale tak nějak to něco nepovoluje, blokuje..

3 Anna Anna | E-mail | Web | 11. listopadu 2015 v 10:05 | Reagovat

Také si nemyslím, že to většina bere jako "útěk", nýbrž jako odpočinek a nebo, jak už bylo zmíněno - v tom čerpá inspiraci do svých příběhů. A ti, kteří v tom hledají útěk, tak ho hledají úmyslně, protože je děsí jejich vlastni život.
Každopádně se mi líbí tvoje myšlenka a tvůj pohled na věc. Pěkný článek :)

4 FelixW FelixW | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 15:05 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama