Představte si, že jednoho dne...(3)

12. září 2015 v 13:35 | Alfa |  Život jako hra
"Hra již započala. Na vaší cestě čeká další úkol: Nalézt poklad, než zapadne slunce…" Psalo se v instrukcích. Všichni si je dobře přečetli. Jejich úkolem bylo vydat se do lesa, kousek od jejich tábořiště. Své batohy nechali na místě a vydali se na průzkum. A tak, s pomalu zapadajícím sluncem za zády, vstoupili do lesa hledat onen poklad. Jak však vypadá, co to je, nebo kde ho najít, to zatím nikdo nevěděl…




Hledali, rozcházeli se do všech směrů a každý doufal, že právě on nalezne to, co všichni hledají. Nakonec jako tým udělali formaci a postupně efektivně pročesávali les kousek po kousku. Dobrá volba. Postupovali metr za metrem. Houští, stromy, spousta překážek bránící ve výhledu. Skoro by si nevšimli podivně vypadající hroudy naházených klacků. Všichni se seběhli a začali zuřivě odhazovat klacky z čehosi, co se ukázalo jako velká bedna. Všichni s velkým nadšením a očekáváním vybízeli, ať ji někdo otevře, aby zjistili, co se v ní nachází. A tak, s téměř zatajeným dechem, bednu otevřeli…

Byla plná. Plná jídla a pití. Bylo v ní spousta nápojů, pro každého z nich přesně to, co měl dotyčný nejraději. A pak něco navíc. Obsahovala bednu s nakládaným masem na gril a vše ostatní, co se k tomu hodí - zápalky, uhlí, rošt a repelent… jak jinak. Vzali bednu sebou zpátky do tábora. Bylo jim téměř jasné, co bude následovat - večeře. Každý pomáhal bednu odtáhnout vzhledem k tomu, jak byla těžká. Po útrpné cestě se jim to však společně podařilo, a oni mohli začít s přípravami. Než však stačili vyložit věci z vrchní části bedny, všimli si, že obsahuje mnohem více, než se zdálo…

Bylo zde několik kusů poskládané látky v barvě, kterou všichni dobře znali. Byl to plášť. Ideální do chladných večerů k ohni… Všichni už měli pěkný hlad a tak rozdělali oheň a začali pomalu připravovat grilování.


Slunce pomalu zapadalo, maso se již připravovalo a všem přítomným začalo vrtat hlavou, kdy se konečně objeví alfa. Čas plynul volně dál a všichni se bavili - o různých věcech. Byla to chvíle, kdy každý zapomněl na problémy. Na ten malý okamžik necítil nikdo z nich žádný spěch. Byli tam, kde mají být. Žádný ujíždějící životní vlak, jen životní okamžik, chvíle odpoutanosti, jen emoce a parta skvělých lidí…

Padla tma. Byl večer a jediným zdrojem světla byl oheň tábořiště. Netrvalo však dlouho a z jejich konverzace je vyrušila malá exploze kousek od jejich tábořiště. Všichni vyskočili a mžouráním do tmy se snažili vidět, co se stalo. Nebe se náhle rozjasnilo. Byly to světlice, tři. Vytvářely světlo tak silné, že ozářilo celou oblast a odkrylo ve tmě dvě postavy mířící přímo k nim. Z dálky bylo poznat, že obě měly stejný plášť jako oni. Bylo to jasné - alfa je tady. Všichni se zatajeným dechem sledovali, jak postavy dorazily až k nim a světlo ohně ozářilo jejich obličeje - alfy a První.

"Zdravím vás, přátelé." Pozdravil alfa a ostatní pozdravili nazpátek, i když křečovitě, jelikož vlastně nevěděli, jak jej pozdravit. "Ahoj?", "Dobrý den?"… kdo ví… "Prosím, posaďte se." Vybídl je a pokračoval. "První bych vám rád představil, někoho, kdo je úžasný člověk a ještě ho neznáte. Tohle je…" Představil První, byla to žena/dívka, ale "První" nebyla její přezdívka, ta byla jiná. První byla prvním člověkem, který se k alfě připojil. Dalo by se říct, že z nich všech byla nejstatečnější, protože pro ni nebylo nic jisté dopředu. Všechno to bylo jen o důvěře mezi ní a alfou. Důvěra, že vše co bylo vyřčeno, bude splněno. Že se jí nic nestane, že bude v bezpečí, že to není podvod, a mnoho dalšího.

Příběh o ní je zcela jiným příběhem, ale o tom až později. Nyní byla zde, ve vší své kráse. Pánské osazenstvo z ní nedokázalo spustit oči. Jako kouzlo, které je oblbovalo, nebo to bylo tím alkoholem?…

Prohodil ještě pár slov s několika členy a pak pokračoval, protože toho bylo hodně co říci: "...a já jsem alfa. Ale to není má přezdívka, jen mé označení, jak jistě víte. Jména samotná jsou jen označení. Důležitější je kdo jste... Dlouho jste na tuto chvíli čekali, a teď jsme všichni zde. Jistě byste rádi věděli spoustu věcí, ale na to přijde čas. Možná jste čekali honosný zámek, nebo superluxusní byt... ale to všechno přijde. Teď, jste tady na tomto místě. Má to svůj účel. Je to mnohem zajímavější…."

"Tady to začíná. Každý z vás se rozhodl pro tuhle životní cestu. Cestu, která byla možná mnohokrát popsána. Mohu vám s jistotou říct, že nyní jste skutečně na ní. A troufám si říct, že oproti vašim vrstevníkům, máte již nyní velký náskok, ať už svůj životní úspěch definujete jakkoliv. Dnes jste posunuli své hranice o něco dále. A řeknu vám, je to pořádný skok, i když se to nemusí zdát. Máte můj respekt."

"Slíbil jsem vám životní cestu, nikoliv zkratku rovnou do cíle. To všichni víte. Kdyby se zde za mnou na této louce mělo objevit obří překrásné město plné toho, o čem to všechno je, pak zde za x let stát bude. Ale je to jen na nás. Vybral jsem si právě vás, protože jste ti nejvhodnější pro tuhle "práci". A taky proto, že jste ti nej..[Tajemství]." Zasmáli se všichni a alfa pokračoval. "Když jste vyplňovali své profily, měli jste uvádět pravdivé informace, a já věřím, že jste tak skutečně udělali. Slíbili jste svou naprostou zapálenost pro věc a bezpodmínečnou oddanost, což je v dnešní době velká vzácnost a já vím, že něco takového nelze jen tak získat. Je k tomu potřeba dospět, zasloužit si to. Avšak společně budeme budovat tento vztah mezi námi všemi. Je to základ úspěchu. Spolu s dalšími schopnostmi, samozřejmě. Jsme jen tak silní, jako je náš nejslabší článek. Proto budeme společně pracovat na tom, ať jsme takřka nezdolní. Jednoduché a prosté."

"V následujících týdnech až měsících však podstoupíte několik zkoušek, které tyto vaše sliby nejen otestují, ale doufám, že vás také posunou zase o něco dále. Kdo je nezvládne, může odejít. Tohle je příležitost ukázat světu, ale také především vám, co ve vás je. Nezapomínejte, že je to především hra, ve které máte své místo, máte svou roli, kterou jste se rozhodli hrát. Proto jste tady. Nejste mými otroky, jste strážci alfy. Budete po mém boku, nejlepší přátelé, společníci. Budete se učit hrát tuhle životní hru, učit se ji hrát lépe, než 99% populace naší planety. Budete ti nejlepší. Neříkám, že to bude jednoduché, neříkám, že to bude procházka růžovým sadem. Ale bude to skvělé a naplňující. Naučím vás toho mnoho a poznáte, že život může být naprosto skvělý i když zrovna bojujete s velkými životními problémy. Bude to legendární."

"Chci ať má každý k dispozici jednu hlavní věc. A tou bude váš obraz předtím, a potom. Chci, ať se můžete podívat na změnu, kterou jste si prošli a mohli zhodnotit, zdali se vám to líbí, nebo zdali se chcete vrátit do svých předešlých životů. Zde to začíná." Dokončil a byl chvíli s ticha, ať to každý přísedící zpracuje. Bylo to hodně myšlenek, mnoho slov. Nikdo vlastně pořádně nevěděl, co přijde, ale už teď věděli, že to bude stát za to. Tohle ještě v životě nezažili. Bylo to něco jiného. Jako zcela mimo tenhle svět. Možná, že tohle je to, po čem lidé skutečně touží, zcela jiný kouzelný svět ve kterém by mohli být těmi hlavními hrdiny příběhu. Byl to skvělý pocit. Skoro jako být na VIP akci jen pro zvané a oni byli ti pozvaní. Cítili, jakoby se dostávali k tomu pomyslnému zdroji toho WOW, které je dostane v životě jinam. Někam hodně daleko, kam by sami nikdy nedošli.

"Nyní odlehčíme." Pokračoval alfa. "Podívejte se teď na lidi kolem vás. Jsou to lidé, se kterými budete teď trávit podstatnou část vašeho času. Vaši noví přátelé, kolegové, vaše nová rodina. Za dnešní den, jste se někteří možná už seznámili, něco jste si o sobě určitě řekli. Ale mnoho z vás neví o lidech po své pravici ani levici ani kulové. Chci, ať se teď představíte. Ale nezapomínejte. Je to vaše minulost, co jste byli, to jste byli. Já o vás vím hodně. Ale vaši noví přátelé neví nic moc. Chci, ať to každý berete jako příběh, který se nestal vám. Pravdivý a necenzurovaný. Třeba sami zjistíte, kým jste byli, a kým jste dnes večer. Tak začneme odprava a pojedeme jeden po druhém. Povězte svůj životní příběh, prosím…" Vybídl prvního člověka a tím tak začal dlouhý večer plný příběhů. Krásné na tom bylo, že všechny končili stejně…




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Magthealien Magthealien | Web | 12. září 2015 v 18:26 | Reagovat

Tolik mi bušilo srdce, až jsem se pomalu bála...

A víš, že ten repelent mě pobavil? A víš, že repelent vůbec nepomáhá? Mně se spíš zdá, že všechen hmyz akorát ještě víc přitahuje :D

2 Alfa Alfa | E-mail | Web | 13. září 2015 v 16:05 | Reagovat

[1]: Je možné, že nepomáhá, ale rád tomu věřím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama