Průzkum trhu - věkové skupiny

27. srpna 2015 v 11:49 | Alfa |  Obecně
Existují dva typy lidí. Ti, kteří vědí neustále, a ti kteří vědí, jen když je to potřeba. Jednoduchým příkladem bude koupě nového telefonu. Jsou lidé, kteří o tom vědí první poslední, vyznají se, mají neustálý přehled o všem, co se kde šustne a velice ochotně vám ve všem poradí. Pak je tady druhá skupina - odborníky přes noc. V momentě, kdy začnete uvažovat o koupi nového přístroje, začnete zkoumat a celý obor studovat (pokud tedy nenecháte výběr na někom z první skupiny). Dozvídáte se všechno možné a brzy jste schopni hbitě argumentovat na jakékoliv otázky týkající se dané problematiky. Já jsem spíše z té první skupiny, tedy jak v čem…

Rád bych se podělil o pár postřehů z mého bádání a hledání vhodných kanálů, přes které by se dalo najít a získat kandidáty na mé strážce. Musím říct, že je to velice zajímavé a oči otevírající - takové malé dobrodružství…



Mezi úplně první problém, patřila otázka, kde začít? Z marketingu víme, že si musíte první určit cílovou skupinu, na kterou budete koncentrovat svou "palbu". Správná identifikace lidí, kteří by o váš "produkt" či "službu" měli zájem. Lépe řečeno ti, kteří to potřebují, ale ještě o tom neví. Přemýšlel jsem o tom dlouho a stále to nekončí. Je to věčná otázka, ale něco jsem přesto zjistil a to, že takoví lidé jsou všude. Jsou jich stovky, v globálním měřítku i tisíce - možná i více. Ať už jsou to mladí lidé, nebo dospělí, je to jedno - na věku nezáleží. Lidé, kteří chtějí od svého života něco více, je plno. Ať už jsou z jakýchkoliv poměrů. Existují věci, které si za peníze nekoupíte. Existují věci, které v obchodě nenajdete, ale jsou to právě ty věci, které tajně hledáte, jen máte strach z neznámého.

Co se věku týče, je zajímavé pozorovat preference jednotlivých skupin lidí. Předem říkám, že kdykoliv budu mluvit ve smyslu všichni, myslím tím většinu. Spousta lidí má totiž potřebu mě upozorňovat na to, že ne všichni… ano, existují statistické výjimky. Ale od toho tady nejsme. Tedy zpátky k tématu - preference jednotlivých skupin.

Věková hranice začínající od 13 - 15 let. Jsou to většinou lidé, kteří tvrdě žijí ve svých světech. Ať už jsou jejich životy boží, nebo ne, jsou fixování v tom svém a všechno cizí odpalují pryč. Řeší většinou pouze svůj mikrokosmos. Co udělaly kámošky ve škole, co frčí na netu.. atd. Vesměs je to skupina, která má do budoucna potenciál, ale aktuálně je to ztracené. Ještě stále neřeší problémy s vlastní identitou a budoucností a stále věří, že jsou na vrcholu potravního řetězce.

Věková hranice od 15-18 let. Zajímavější skupina s větším potenciálem. Jsou to mladí lidé, většinou na střední škole. Spousta z nich má problém s vlastní identitou a hledáním sama sebe. Spousta z nich se snaží identifikovat své životní cíle a bojovat za svou suverenitu. Je to pro ně zmatené období plné hledání "pravdy". Spousta z nich má našlápnuto na "klasický" život. Vysoká škola, hypotéka, zaměstnání, rodina, smrt. Někteří míří výše, spousta z nich už ví, že nechtějí děti a kariéra začíná být lákavá budoucnost. Když si budou moci hodně koupit, budou šťastní. Avšak, jejich nevyhraněnost a prozatímní nezkaženost a nezafixovanost na systém je velkou nadějí. Mají ještě dost času se rozhodnout, co si pustí do svého života. Většina z nich skončí jako pracující zaměstnanci v systému společnosti… jen si to zatím nepřipouštějí a jejich ideály budoucí reality se ještě nevytratily. Tato věková skupina má velký potenciál a je zde největší šance nalezení vhodných kandidátů.

Věková hranice od 18 - 23 let. Čím výše jdeme, tím se dostáváme do zajímavější zóny. Je to věk, kdy se jedna část populace dostává na výšku a začíná se vzdělávat pro své budoucí povolání. Jejich plány jsou vesměs jasné - studentská léta, brigády. Studují, aby měli dobrou práci za hodně peněz, ale vesměs neví, co chtějí dělat a stále netuší, co přijde potom. Prudký zlom a pád. Každý to zažije. Dopad tvrdé reality.

Většinou jsou stále ještě v pozitivním rozpoložení. Jejich původní kolektivy, ve kterých se každý den pohybovali, se většinou rozpadly, nebo už ochabují. Vytváří se nové skupiny, už ne tak pevné. Pomalu se do jejich životů začíná vkrádat zodpovědnost a soběstačnost. Je to celé tak nějak více dospělé. Někteří samozřejmě nemají čas - příležitostně vydělávají na své živobytí. Tito lidé, pomalu začínají chápat, že už to nebude taková sranda. Začínají si uvědomovat, že hledání super zaměstnání za slušný peníz nebude tak jednoduché, jak si mysleli kdysi, když si plánovali, že vystudují a půjde to samo… Tito lidé snadno sklouznout do temných uliček jako jsou rychlé peníze ve finančním poradenství, klikačky přes internet a prodej pochybných věcí v prodejních a provizních systémech "letadlo". "Včera jsem byl barmanem, dnes prodávám pojištění a vydělávám statisíce měsíčně." Tato skupina je nadějná, ale je stále nedůvěřivá a hlídají si svůj "sen" - než se jim rozpadne.
Věková hranice od 23-26 let. Zde to je ještě zajímavější. Zde bych řekl, že jsou dvě skupiny lidí. Ti úspěšní, a ti co to vzdali. Mezi ty úspěšné bych řadil ty, kteří si to prostě uměli zařídit a žijí si tak nějak podle svého. Většinou za to mohou jejich známosti, nebo nevýslovný talent, který prostě nelze přehlédnout. Mezi ty, co to vzdali, bych pak zařadil ty, kteří přes své sny o zářivé budoucnosti dostali na prdel od reality. Zjistili, že nejsou takové hvězdy a budou muset makat. Přežívat z měsíce na měsíc a platit, co se po nich vyžaduje. Vyděsili se a skočili po prvním zaměstnání, které není až tak na pytel a které pokryje jejich životní náklady. Většinou pak zůstanou u takového života, mají rodinu, a když se jim podaří náhodou získat lepší flek, žijí si tak nějak lépe, než předtím. Zestárnou a jejich sny zůstanou v jejich vzpomínkách, že kdysi chtěli udělat tohle, ale nešlo to, ani teď už to nejde… Tihle lidé rezignovali na své sny. Jsou spokojení? To záleží…

Věkové hranice od 26 let a více, jsou pak víceméně velice dobře vyselektovaná skupina. Jedni mají rodinu a stálou práci, jsou již zafixování do systému a nelze s nimi už pořádně hnout. Jejich rodinná pouta jsou skutečně pouta. Z tohohle vlaku už nevylezou jen tak. Ta druhá skupina má práci, ale jsou to lidé, kteří jsou většinou sami. Hledají si partnery, a dostávají deprese, protože mají ten známý pocit ujíždějícího vlaku. Všichni ostatní kolem už mají rodiny a oni jsou stále na ocet… nepříjemné.

Potenciál jednotlivých skupin je jasný. Od první skupiny, která je nejméně důvěřivá, a má svou hlavu, své sny a svou neukojitelnou touhu po individualitě až k té poslední, co by chtěli, ale nemohou kvůli jejím poutům jinde. Takové jsou šance na naleznutí vhodných kandidátů na mé strážce. Je třeba hledat ty "šílenější" jedince v dobré slova smyslu a být nekompromisní ve výběru těch několika. Otázkou zůstává, kde je nalézt? Pokud vás napadá, nabídněte svá doporučení. V příštím díle si povíme o dalších věcech, které jsem při bádání českým internetem zjistil…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 saltedsugar saltedsugar | Web | 27. srpna 2015 v 21:34 | Reagovat

Myslím si, že jsi to charakterizoval přesně :D mně je patnáct a pořád mířím za svým snem a věřím, že se mi jednou alespoň z části splní, i když počítám s možností, že vše nebude vždy podle mě. Dokud ale můžu doufat, tak radši blaženě doufám a něco pro to dělám, než že bych to vzdala :) Jinak k oslovení největšího počtu lidí slouží především sociální sítě...nic jiného mě nenapadá, ledaže bys oslovoval co nejvíce lidí zvlášť. Přeji hodně štěstí

2 stuprum stuprum | Web | 28. srpna 2015 v 13:20 | Reagovat

Mně už patnáct není, ale určitě bych se kvalifikoval na božího strážce. Skoč po mně. :)

3 Alfa Alfa | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 14:15 | Reagovat

[1]: Je to věda :) sociální sítě jsou rozsáhlé, a ani dělání marketingu zde není jen tak. Nehledě na to, že tohle není žádná reality show :D ale rozhodně se to dá použít. :) Každopádně bojuj dále a jdi si za svými sny :) Tobě také hodně štěstí ;)

4 Alfa Alfa | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 14:17 | Reagovat

[2]: Pokud budeš mít skutečně zájem, šanci  svou dostaneš :)

5 Magthealien Magthealien | Web | 29. srpna 2015 v 8:26 | Reagovat

Zajímavé :D A prý že každý je tak starý, jak se cítí. Já to praktikuji a podle toho se neumím řádně zařadit, protože se permanentně cítím na čtyři roky, skoro všechny výrazné i méně výrazné vlastnosti z té doby mi zůstaly. Občas se cítím na šestnáct a jindy a častěji na šedesát. Na svůj věk se cítím málokdy a to se pak necítím úplně svoje. Je to jen o emocích? Nějaké rady? :D

(A svůj sen si zatím jenom buduji, nehlídám a asi jsem pořád hodně přelétavá, co se nápadů týká.)

6 Alfa Alfa | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 18:28 | Reagovat

[5]: Já mám tolik nápadů, že nevím co s nimi :D jejich realizace vyžaduje pozornost a časovou investici, ale jako jeden člověk to prostě nejsem schopen zvládnout :D proto tohle všechno...

Ale tvůj problém se zařazením sebe sama - z dětství si odnášíme své vlastnosti, ale to víš ;) není to tak, že bychom se změnili, spíš některé věci potlačujeme (někteří). Cítíš se na 60? Proč? :D

7 Magthealien Magthealien | Web | 5. září 2015 v 13:17 | Reagovat

[6]: Někdy to cítím podobně. Pak většinou všechno nebo hodně zavrhnu jako bezcenné.

Protože mám spoustu oldschool názorů na mnoho věcí a někdy mě všechno bolí a moje koleno předpovídá počasí :D

8 Alfa Alfa | E-mail | Web | 6. září 2015 v 18:46 | Reagovat

[7]: Já mám spíš problém, že něco začnu a mezitím mě napadnou další úžasné nápady a chci dělat na nich.. pak toho mám hodně :D a musím to pustit :) člověk sám prostě nemůže zvládat všechno a musí se rozhodnout.. :)

9 Magthealien Magthealien | Web | 7. září 2015 v 0:10 | Reagovat

[8]:To je trochu k vzteku a trochu škoda... člověk sám.. nu, rozhodnout se také musí člověk sám.. mhm...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama