Mé jméno je..

11. července 2015 v 4:13 | Alfa |  Cesta
Náš mladý muž postupně objevoval spoustu věcí a stále objevuje. Objevil krásu tzv. jít se projít. Objevil krásy života, které doposud odmítal a nevěděl vlastně proč. Objevoval úžasné věci a informace o tom, jak co funguje. Vždy objevil něco, co ho dovedlo k něčemu dalšímu. Bylo to jako blesky. V hlavě se všechny informace mísily a vytvářely nápady, vize, možnosti hodné realizace - taková otevřenost. Připouštěl si nemožné a věřil v nekonečné universum doposud nepoznaných věcí. Všechno to tam bylo a je…


Procházel se po okolí města, ve kterém se právě nacházel. V mysli měl tolik úžasných nápadů. Věděl jak je realizovat, věděl jak dojít do toho pomyslného cíle, věděl co dělat. Cítil se tak všemocný a zároveň velice bezmocný. Uvědomoval si totiž, kolik toho musí udělat. To kvantum informací! Cesta plná drobných dílčích úkolů. Bylo to jako stát na velkém mýtickém bitevním poli a čelit obrovské několika tisícové armádě plné různých bytostí, kde každá představovala určitou překážku, úkol ke splnění, nebo problém k vyřešení. V ruce pevně držel pomyslný kouzelný meč, kterým byl schopen jednotlivé bytosti porážet a probojovat touto armádou překážek, úkolů a problémů, až do království úžasnosti. Ohlédl se přes rameno, aby se podíval za sebe, ale nikoho neviděl. Stál na tom poli úplně sám.

Bylo by krásné a epické sledovat, jak úspěšně prochází, poráží jednu bytost za druhou a vyhrává všechny bitvy. Avšak byl jenom člověk. Vrátil se do přítomnosti na kopec a pohlédl opět na město. Vítr si pohrával s jeho vlasy a on se hluboce nadechl čerstvého voňavého vzduchu. Byla krásná noc. Pohlížel na svítící okna domů a pouliční lampy. Bylo zde tolik lidí, tolik potenciálu, tolik možností, tolik bytostí sevřených ve svých malých světech, ze kterých by nejraději utekli. V životních hrách, které si nevybrali. To je ono! Proč si toho nedokázal všimnou dřív?

Bez dalších lidí ztrácí všechno význam. Bez dalších lidí, jsme jen zvířata. Bez dalších lidí, je bohatství jen hromada věcí, bez dalších lidí jsou peníze jen papírky a čísla, bez dalších lidí nebudou žádné příběhy, jen vzpomínky, které časem zmizí. Bez dalších lidí naše jméno ztratí význam, staneme se nikým. Bez dalších lidí, není třeba hradů z písku. Zůstane jen hlad, chlad a únava. Bezútěšná existence. Náš život v roli člověka, ztratí význam…


On přeci nemusel stát proti armádě sám. Uměl vytvořit své hrdiny, své strážce. Mohl je naučit, co umí on, mohl vytrhnout z pavučiny kultury a ukázat jim nadčasovost, mohl se podívat přes své rameno a mohl tam vidět spoustu skvělých lidí, kteří věrně stojí po jeho boku. Každý mohl mít stejný meč, jako měl on, každý mohl vědět co on, každý mohl stát a čelit armádě spolu s ním. Skvěle pospolitá a organizovaná skupina totiž dokáže neuvěřitelné věci! A takovou skupinu on uměl vytvořit. V tom byla jeho síla…

Nyní věděl, jaká cesta ho čeká nyní. Věděl, co musí udělat. Pokud chtěl otevřít brány fantazie a nechat sny proměňovat ve skutečnost, musel najít své lidi, své strážce tohoto zdroje fantazie, poznání a možností. Strážce jeho podstaty. Musel využít nekonečnou kreativitu. Zapojit fantazii. Mít otevřenou mysl a nebát se jít i do slepých ulic. Přirozeně věděl co dělat… je alfa.

Mé jméno je…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Magthealien Magthealien | Web | 11. července 2015 v 8:45 | Reagovat

Proč mi to přijde tolik smutné a zároveň nadějné..?

2 Alfa Alfa | E-mail | Web | 11. července 2015 v 10:59 | Reagovat

[1]: To může mít mnoho příčin :) ale která se konkrétně otiskla do tohoto textu, to těžko zodpovíme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama