Jen sen nebo možnost?

7. července 2015 v 15:03 | Alfa |  Trocha zamyšlení
Naše společnost. Jak moc se liší od pomyslného království hradu z pískoviště? Můžete namítnou, že velmi. Ale ten, kdo dokáže analogicky srovnávat podstaty jednotlivých subjektů, zjistí, že je to velice podobné, ba dokonce stejné. Často dojemný výrok "Jsem ve svobodné zemi a můžu si dělat, co chci!" ale opravdu můžeme? Vážně? Opravdu je to tak svobodné prostředí? Mnoho lidí si to skutečně myslí, avšak pravda je taková, že jsme svázaní až po uši…



Nyní si na chvíli představme, jak má taková pomyslná hra na pískovišti s hradem vypadat. Spolu s dětmi a to spolu s alfami a následovníky. Pro tento případ zvolíme vhodnější označení pro tyto dva typy lidí. Následovníci budou hráči (hrdinové) a alfy budou něco jako vypravěči - tvůrci hry. (Těm, co někdy hráli úžasnou hru plnou fantazie - dračí doupě - bude jistě známý výraz Pán Jeskyně.)

Hra, kterou vypravěči vytváří, se skládá z několika základních částí. Prostředí, příběh, role a pravidla hry. Tyto jednotlivé elementy spolu vytváří svět, ve kterém se tito hráči se svými rolemi pohybují a konají podle pravidel hry. Přesto jejich "svoboda" zůstává. Je ve volbě, nikoliv v možnosti dělat si co chceme.

Nyní můžeme říci, že máme základní vzorec pro tvorbu, takového systému. Co bude dál? Nekonečná fantazie. Uděláme si malou modelovou situaci. Vezmeme například třináct lidí, z nichž jeden bude alfou, respektive vypravěčem, a tyto lidi přesuneme do prostoru, například někam do hlubokých lesů, kde nemohou potkat nikoho jiného, než jen členy této skupiny (extrémní případ). Co se bude dít dále? Domyslete si dle vlastního uvážení… Nechme je pracovat na modelu naprosté svobody, tedy anarchie.

Zavřete oči a představte si to… Začne to být náročné a bude to pěkný chaos. Nejspíš nepřežijí, zblázní se, unudí se k smrti… Nyní změňme podmínky a nechme činit vypravěče. Má dostatečně velkou fantazii k tomu, aby z tohoto lesa, udělal les kouzelný, aby dal každému jednotlivému členovi roli, a je dost rozumný na to, aby anarchii potlačil pravidly. Hra může začít! ...a za pár let zde stála velká kouzelná říše plná příběhů. Psaly se dějiny, kroniky, písně, texty… Jistě, jistě… Vše je možné.

Naše společnost? Je úplně stejná, stejný vzorec. Jsou zde vypravěči, my jsme hráči a hrajeme jejich hru. Nejsme svobodní ani nejsme anarchičtí, protože máme pravidla a zákony. Pravidla jsou v různých místech světa jiná, role hráčů jsou jiné a prostředí taktéž. A kdo vypráví příběh?…

Podívejte se do novin. Neznáme jejich jména, nevíme kdo přesně to je, ale jsou tu, je to jejich hra a my jsme její součástí. Narodili jsme se do ní a teď ji mnohdy nedobrovolně hrajeme. Není to špatné, dokud si svého vypravěče můžeme vybrat. Problém je, když tuto hru už nechceme hrát. V této hře již hraje obrovské množství hráčů a mnoho důležitých a zajímavých rolí bylo již rozebráno. Sociální tlak, a nemožnost přestoupit do jiné hry…

Tolik potenciálu bylo a je ubíjeno každým dnem, jen proto, že nám to prostředí a s ním spojený systém nedovolí. Jsme nešťastní. Nemůžeme růst jen proto, že nemáme peníze (herní body), nebo proto, že se nesetkáme s lidmi, s kterými bychom měli, kteří k nám patří, nebo protože se od nás očekává, abychom byli někým jiným. Máme roli, kterou jsme si nevybrali, přesto bychom mohli. Jakou roli hrajete vy?

Každý chce být užitečný, každý chce být chtěný. Naše planeta je dost velká na to, aby těchto lidských světů pojmula dost natolik, aby byli šťastní všichni. Jenže na to je třeba stanovit pravidla hry. Hra ve hře. Co když bychom mohli změnit hru, kterou hrajete? Není to snový svět, je to jen otázka volby…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tris Tris | Web | 7. července 2015 v 15:28 | Reagovat

Skvělé! Opět krásný příklad.
Máš pravdu. Nedobrovolně hrajeme hru, ve které jsme si nemohli vybrat roli. Připadáme si svobodni, ale nejsme. Máme určená pravidla, kterých se musíme držet nebo se nechat potrestat za porušování. Nic s tím nenaděláme. Je to začarovaný kruh.

2 Alfa Alfa | E-mail | Web | 7. července 2015 v 19:41 | Reagovat

[1]: Ale naděláme :) stačí změnit hru :)

3 Magthealien Magthealien | Web | 7. července 2015 v 20:37 | Reagovat

Tohle je kouzelné :)
Mně kolikrát přijde, že někdo v anarchii žije, dělá si co chce, vše mu prochází, křičí do světa co chce...
Já sama si občas přijdu hrozně svázaně, spousta zákonů, které přibývají, mi přijde nesmyslná, zbytečná, oklešťující... složitá.
Ale někdy se dokážu odpoutat od světa a přijde mi, že je všechno jednoduché a jako úplně jiný svět. Asi jako když jsem četla knížku 'Muž, který sázel stromy', žila jsem také v jiném světě, jednoduchém, nesvázaném, přirozeném. Snad budu správně pochopena :D
Let's change the game :D

4 Alfa Alfa | E-mail | Web | 7. července 2015 v 20:43 | Reagovat

[3]: Vskutku :) let's change the game! :))

5 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 7. července 2015 v 21:52 | Reagovat

Kdybys ty měl absolutní svobodu, svobodu opravdu ve všem, co si dovedeš představit, jak bys s ní naložil?

6 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 7. července 2015 v 21:55 | Reagovat

[1]: Jeden z klíčů k pochopení reality je ten, že se člověk propracovává k uvědomění, že tu jsme všichni, každý do jednoho, zcela dobrovolně. Stěžování je velmi jednoduché, námaha k pochopení ale není často vynakládána tak moc, jak by mohla - a měla - být.
Proč existují pravidla? Proč nemůže být (zatím) absolutní svoboda? Co je potřeba pro to, abych měl(a) tuto svobodu? To jsou otázky, které k pochopení pomalu mohou vést...

7 Alfa Alfa | E-mail | Web | 8. července 2015 v 19:25 | Reagovat

[5]: Dovedu si představit hodně, proto bych řekl, že bych cestoval napříč vesmírem, pozoroval, poznával a tvořil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama