Dvě alternativní reality

12. července 2015 v 18:34 | Alfa |  Cesta
Každý z nás musí čas od času udělat velké rozhodnutí, který svým způsobem definuje naši budoucí realitu. Stejně jako náš mladý muž. Cítil, že jeho cesta vedení začíná být jasnější, přesto stál každou nohou v jiném životě. Dalo by se říci, že žil životy dva. Bude se muset však pro jeden z nich rozhodnout. Zapojíme tedy naši fantazii a uděláme si malý výlet časoprostorem a alternativními realitami. Někomu budou připadat nereálné a přehnané, ale přesto jsou obě velice možné. Stejně jako tenkrát, kdy lidstvo nevěřilo v elektřinu, nebo to, že budeme jednoho dne schopni létat. Kdo je dost vynalézavý, cestu si najde…



Pokud se rozhodne pro první život. Stane se člověkem, který bude mít takový "normální" život. Potlačí a uzamkne v sobě to občas bláznivé, snílkovské, vizionářské a občas i zvrhlé stvoření. Vytlačí myšlenkové pochody, které mají své limity v nekonečnu, a stane se běžným člověkem. Člověkem, který bude možná jednoho dne mít svůj dům někde na předměstí, mít rodinu, bude mít zaměstnání a pak zestárne. Bude šťastný, že má kolem sebe lidi, kteří ho milují, svou ženu, děti, vnoučata, možná pravnoučata. Naplní tento základní seznam věcí, které se od lidí očekává. Nakonec v klidu a pokoji odejde z tohoto světa a zanechá za sebou tento odkaz. Odkaz v lidech. Protože díky němu, jsou tito lidé tam, kde jsou. Na tom konkrétním místě. Jsou takovými, jakými jsou, stál za jejich vznikem a ponesou si v sobě kousek jeho samého. Část života ukrytou ve vzpomínkách, část života, která ovlivnila tím, kým jsou dnes a tím kým budou v budoucnu. To bude jeho odkaz, jeho cesta. Bude to vcelku poklidný život s běžnými starostmi, které mohou člověka v životě potkat. Samozřejmě v případě, kdy bude vše fungovat jako doposud a svět se nedostane na pokraj chaosu. Když to bude v pohodě, bude to, se všemi jeho znalostmi a zkušenostmi o světě, společnosti a životě, jedna velká idyla. Nejhezčí na tom bude, že to nebude ani tak daleko. Jen krůček a vše se může začít rýsovat.


Nebo se rozhodne pro druhou cestu a začnou se dít zcela jiné věci. Přijme svou divočejší a dobrodružnější část, která z něj může udělat člověka, o kterém by spousta lidí mohla říci, že je to blázen chodící s hlavou v oblacích. Člověk, který vidí věci, které oni nevidí, tudíž tam nejsou, tudíž neexistují. Člověk, které mu budou říkat, že to nejde, že to nemůže fungovat, a on bude hledat cesty, aby to fungovalo. Stane se člověkem, který možná nebude mít rodinu, jakou všichni známe, ale rodinu, kterou budou tvořit lidé stejně či podobně smýšlející jako on. Lidé, kteří s ním budou chtít hrát tuto hru. Lidi, kteří ho budou následovat a budou společně s ním žít a kráčet po cestě naplnění jeho představ a fantazií, které mohou často sahat až k samotným hvězdám. S neustálým vývojem, objevováním a využíváním jeho schopností a schopností jeho lidí možná jednoho dne překročí hranice nemožného a lidé si všimnou, že to je dobrý nápad. Ba dokonce skvělý! A začnou se opičit. Uvidí ten stejný potenciál, který vidí on, a který naučil vidět i jeho lidi, a budou se chtít také přidat k této životní hře. Stejně jako se přidali kdysi, když stavěl svůj hrad z písku…

Možná, že se stane něco jiného. Vše však může být skutečné, pokud si to dokážeme představit…

"Nemůžeme řídit osud, můžeme jen řídit cestu k jeho naplnění."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 12. července 2015 v 21:06 | Reagovat

Tu poslední větu jsi vymyslel sám, nebo ji odněkud máš? Je naprosto skvělá a výstižná ^^

2 Alfa Alfa | E-mail | Web | 12. července 2015 v 21:33 | Reagovat

[1]: Nerad bych kecal, ale mám dojem, že jsem tuto větu stvořil sám, jelikož je v jednom z mých souborů, kam si odkládám myšlenky, aby bylo místo pro nové a nemusel si vše pamatovat :)

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 13. července 2015 v 8:16 | Reagovat

[2]: Díky. Ptám se proto, kdybych ji někde používal, tak abych správně uvedl autora citátu :)

4 Alfa Alfa | E-mail | Web | 13. července 2015 v 13:47 | Reagovat

[3]: Není zač :) Škoda jen, že se držím v anonymitě :)

5 Magthealien Magthealien | Web | 13. července 2015 v 21:12 | Reagovat

[1]: Souhlasím, ta poslední věta je perfektní. :)

A celý článek, jako vždy skvělý.

Trochu mě teď momentální rozpoložení, kvůli kterému je všechno s posmutnělým nádechem (už jsem na to přišla), dovedlo k otázce, co když se člověk nikam nedostane, může mít v osudu jen překážky a můžou být jeho cesta i cíl? Jen to zdolávání? A pak konec, když jen nějaká překážka už příliš velká?

6 Alfa Alfa | E-mail | Web | 13. července 2015 v 21:43 | Reagovat

[5]: Děkuji :) tvé komentáře jsou vždy jak pohlazení pro duši :)

Na co jsi tedy přišla? :) Co to je?

I cesta může být cílem. Cesta nás může učit. Přesto bychom měli být v životě šťastní i když je naším údělem bojovat s těmito překážkami. Je třeba v tom najít ten kousek co je určeno jen nám, jako tajný vzkaz.. Nejsme-li šťastní, není to naše cesta a máme-li strach, neznamená to, že je ta cesta špatná. :)

7 Magthealien Magthealien | Web | 13. července 2015 v 22:04 | Reagovat

[6]: To jsem moc ráda :)

To je právě to, že cesta může být cíl, to ano :) Ale kdyby byl někdo pořád nešťastný a neobjevil to, co je tam právě pro něj, bylo by to prostě smutné, přestože by tak moc bojoval a snažil se a byl tak odvážný. Trochu mi tahle myšlenka připomíná Ijáčka z Medvídka Pú. =D

Přišla jsem jen na to, že nic nemusí být posmutnělé, že je to jen tím špatným rozpoložením. Nic převratného =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama