Pocity...

24. června 2015 v 15:28 | Alfa |  Cesta
Každý se někdy zamyslí nad tím, jaké by to bylo mít nějakou super-schopnost. Byli bychom jedni ze superhrdinů? Nebo bychom se raději stali super-padouchy? Ať si to připouštíme nebo ne, každý z nás má nějakou tu schopnost, která se projeví… nebo také ne. To je otázka vlastní víry v sebe, otevřené mysli a pro mnohé také akt sebeuvědomění. Ale hlavním problémem bývá stimulace. Správná stimulace je totiž schopna probudit v nás nejrůznější věci a někdy i nějakou tu "super-schopnost"…


Náš mladý muž se úspěšně dostal na školu, kterou potřeboval a začal se postupně vzdělávat ve věcech, které mu měly dát mnohem více, než jsou jen definice a návody k tomu, jak zacházet s penězi. To však, ale mělo ještě chvíli počkat, neboť škola není jen o studiu. Je také o lidech, které potkáte.

Říká se, že někteří lidé, které v životě potkáme a kteří na nás zapůsobí natolik, že nás změní do konce života. A náš mladý muž jednoho takového člověka také potkal. Jednoho, který byl opravdu výjimečný. Naučil ho věřit v něco ještě více, než by si byl zatím ochoten připustit sám. Tento člověk byl jeho stimul, byl jako klíč k dalším dveřím, které otevíraly hlubší tajemství jeho schopností. Schopností, na které již zapomněl. Schopností, díky kterým mohl cestovat až daleko za okraj naší galaxie, aby mohl spatřit tu kosmickou obrovskou krásu, aniž by opustil teplo domova…

Tou zvláštní osobou byla žena, kolem které každý den ve škole chodil a neviděl ji. Viděla ho pouze ona. Pokaždé, když jí byl na blízku, se její tělo mohlo zbláznit. Nerozuměla tomu, ale věděla, že je za tím něco prazvláštního.

Jednoho podzimního dne, kdy oba dva měli podobné hodiny a zrovna následovala několikahodinová pauza, šlo několik lidí, včetně jí a jeho, posedět do města a lépe se poznat. Ona však byla zoufalá, protože nevěděla, co mu má říct. Mladý muž ale prožíval něco jiného, něco, co si dost dobře nedokázal vysvětlit. Objevovalo se to už dříve, ale teď to bylo mnohem silnější a jasnější.

Stál mezi několika hovořícími lidmi, byl součástí skupiny. Byl jejich součástí… on je cítil, jednotlivé lidi, cítil jejich rozpoložení, cítil jejich emoce. Bylo to skoro, jako by v nich dokázal číst. Tolik empatie, bylo to neuvěřitelné. Náhle nevěřit svým pocitům - byly jeho? Byly jejich? To nedokázal zodpovědět. Jen tam stál a prožíval to, co oni. Přecházel od jednoho k druhému, cítil štěstí, vzrušení, občas radost, občas nadšení než došel k oné dívce…

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Magthealien Magthealien | Web | 24. června 2015 v 19:48 | Reagovat

Cítím se napjatě jako kšandy... Bude pokračování brzy?
Nevím, jestli bych chtěla být super spíš ke kladné nebo záporné stráně, vždycky jsem si našla něco na obou stranách, protože když se podívám na ty 'zlé', kolikrát bych je z jiného úhlu mohla považovat za ty dobré... asi záleží taky na tom, jak moc věřím v dualitu... Ale v super-schopnosti bych měla jasno :D

2 Alfa Alfa | E-mail | Web | 24. června 2015 v 20:45 | Reagovat

[1]: Pokračování nejspíše zítra :) Ono ti super-padouši by se dali přirovnat k takovým těm klasickým, než těm moderním. Ti moderní jsou povětšinou mnohem více lidští než kladné postavy :D

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 25. června 2015 v 9:29 | Reagovat

Hezké :) ano, učitelé jsou všude, a nejvíce tam, kde bychom je vůbec nečekali.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama