Nadechni se!

9. června 2015 v 18:13 | Alfa |  Cesta
Chlapec proráží pomyslnou hladinu a hluboce se nadechne. Zachvátí ho neskutečně osvěžující pocit, stejně tak jako když se člověk nadechne ještě chladného čerstvého ranního vzduchu. Po dlouhé době si mohl říct, že se cítí ve své kůži. A tak se chlapec, z něhož se stal mladý muž, dostal na hladinu. Před ním však leží další část cesty. Kam ho však cesta zavede, netuší. O svém potenciálu zatím neví příliš. Ví jen, že má zpátky svou duši a svou identitu. Stejně tak má zpátky svůj životní úkol a schopnosti, které se začnou brzy projevovat…


Vše v životě, zdá se, přijde ve správný okamžik. Ať už je to špatné či dobré, vše má svůj důvod. Nyní nastal čas vrátit se do skutečného světa. Vydává se tedy mezi lidi, do společnosti, do světa. Zjišťuje, že se svět, ve kterém vyrůstal, když byl ještě sám sebou, byl tolik odlišný od toho, ve kterém je nyní, že si zde připadá nový. Přesto, že si pamatuje vše, co v období bez sebe prožil, jen cítí, jako by se vrátil z dlouhé cesty zpátky sem, do tohoto života. Teď je však sám sebou a nebojí se, nebo ano?

S nově nabytým sebeuvědoměním zjišťuje, že od návratu ze dna získal něco víc, než jen sám sebe. Získal také schopnost vidět věci, které předtím neviděl. Bylo to pro něj nové a nic z toho, co viděl, nedokázal pochopit, ani si to s čímkoliv spojit. Všechno to pro něj byly nepopsatelné abstraktní věci. Byla to neznámá oblast chápání světa a života, která se teprve rodila. Viděl však jednu věc, která byla zřejmá. Dokonce ji v sobě cítil, ve svém těle, ve své mysli. Byla to věc, která ho tížila a bránila mu v rozletu. Byly to další okovy. Další systém pravd, pravidel a všeho možného, co za léta nasbíral od různých lidí, co to nasbírali od jiných a tak dál. Kde je však počátek toho všeho? Odkud to přišlo? Kdo to vymyslel? Kdo stál za vznikem těchto myšlenek, že jsme je přijali za správná a nám vlastní?

Připadal si jako vlak, který stojí na kolejích, a který může jet pouze po trase předem určené. Ne! Řekl si. Cítil, že se těch okovů musí zbavit, zlomit je, zničit je, osvobodit se! Už nechce být vlak. Chce být svobodný!

Je pozoruhodné, jak mohou drobné věci změnit náš život. Když jdeme po své cestě, osud nám sešle potřebný materiál k tomu, abychom v té cestě mohli dále pokračovat. Proto jsme se narodili. A tak mu osud seslal knihu. Nenápadnou, o které by se dalo říct, že patří k těm, kterým se většina lidí bude smát. Budou vás mít za blázna, a kdo ví co. Ale on byl sám sebou, sebeuvědomnělý, sebejistý a věděl, co chce získat. Pokud má najít, co hledá, musí hledat na místech, kde by ostatní nehledali. Hledání pravdy je vždy dobrodružství, a většinou ji nenalezneme v tom populárním… to je tady pro lidi, co si chtějí vyplnit svou mysl odpadem. Pravda totiž může být nepříjemná, a věci populární jsou tvořeny, aby se lidem líbili, ale pravda je v nich jen málokdy…

A tak si knihu objednal, aniž by věděl co čekat. Bylo to vzrušující, protože nikdy si nic takového předtím neobjednal. Kniha za pár dní přišla a on začal číst… stránka po stránce, slovo za slovem až knihu dočetl do konce. Bylo to pro něj, jako by právě dočetl magickou formuli. Byl to snad nějaký druh kouzla? Pocítil náhle neuvěřitelný pocit osvobození a lehkosti. Cítil se náhle tak lehoučký a svobodný. Vše kolem se jakoby rozzářilo, včetně jeho. Možná to bylo i tím, že do jeho pokoje svítilo slunce. Ale ten pocit svobody a lehkosti bytí…

Nebyla to celá kniha, co ho osvobodilo. Byly to třeba jen určité pasáže, které posloužili jako klíč. Klíč, který odemyká okovy, bloky, které měl ve své mysli, alespoň ty největší a nejtěžší. Svět se pro něj nyní zbarvil do sytějších barev. Náhle ve svém životě vidí nekonečně mnoho možností. Stojí uprostřed pokoje a v mysli mu probíhá největší myšlenková bouře za dlouhá léta. Bouře, která svou energií zničila staré pořádky a plevel, který se zde rozrůstal spoustu let, bouře, která vnesla život do mrtvých zákoutí a spících částí mysli. Všechno bylo přeměněno na úrodnou půdu.

Člověk by si řekl, že teď mu bylo skvěle, ale po tomhle věděl, že vždycky může být ještě líp. A tak získal další aspekt důležitý pro to, aby využil svůj potenciál na cestě alfy. Cestě, o které zatím nevěděl. Hluboce se nadechl. Chtěl vědět víc…

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 -DarkSoul -DarkSoul | Web | 10. června 2015 v 17:05 | Reagovat

Nedokážu popsat slovy, jak se po tomto článku cítím, ale rozhodně je to velmi kladná emoce. Možná svobodně či uvolněně? Vždycky se tak cítím, když na nějakém naprosto nečekaném místě najdu kousek pravdy. A na tomto místě jí nacházím spoustu. Nezbývá mi než souhlasit- ano, jsme si velmi blízko, co se týče způsobu myšlení.

2 alphalife alphalife | E-mail | Web | 10. června 2015 v 17:38 | Reagovat

[1]: Jsem rád za efekt kladných emocí :) Lidí jako my je určitě dost, jen o sobě nevíme, což je škoda. :)

3 Magthealien Magthealien | Web | 20. června 2015 v 16:59 | Reagovat

Tohle je tak neuvěřitelně pravdivé až mám husí kůži (to se mi u čtení někdy stává a je to dobré znamení ;)) Děkuji, že píšeš :)

4 Alfa Alfa | E-mail | Web | 21. června 2015 v 9:42 | Reagovat

[3]: To jsem rád :) a není zač :) je to mojí součástí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama