Konec her dětských, počátek her dospělých..

12. června 2015 v 6:00 | Alfa |  Cesta
A tak tam stál, usmíval se a chystal se udělat další krok. Splnit takzvaný předstupeň zkoušky dospělosti. Přijímajíc žeton s číslem otázky, na kterou bude zkoušen. Vytahuje magické číslo 1., první zkouška, první otázka. Projel jím závan osudu, protože to byla poslední otázka, na kterou se díval, než se vydal z domu. Osud vám skutečně pomůže, když to tak má být. Už tomu začínal věřit i on. A tak splnil vše potřebné, aby se mohl vydat k dalšímu záchytnému bodu v jeho životě. Poznal jaké to je, ale necítil se nijak zvláštně. Mnoho poznání stále čeká, než si k němu najde cestu...


Nastalo dlouhé období různočasu, ve kterém prožíval to, co většina lidí. Léto, zima a zase léto, brigády, lásky, časy chmurnější a taky časy veselejší. Vše ale jednou skončí, aby se otevřely dveře do další kapitoly života. Během tohoto období se na chvíli ztratil, přišel zase sám o sám sebe. Byl příliš zahleděný do běžného života, kde chtěl být skvělým přítelem, princem své dívky a spolu s tím i všechno kolem, podřídit se především jí, aby byla šťastná. Snažil se splynout s davem. Mnoho díky tomu bylo útrap a bolesti, ale nic nepřišlo na zmar. Vše mělo svůj účel. Byla to škola života, která mu poskytla další potřebné zkušenosti a schopnosti k tomu, aby mohl pokračovat na své cestě.

Toto období ho naučilo odcházet, když přijde čas, naučilo ho přijímat oběti, naučilo ho přijmout porážku a také ho naučilo vycházet z komfortní zóny. Bylo to nutné. Bylo třeba oprostit se od minulosti a začít budovat novou budoucnost, i když ještě nevěděl jakou. Jen věděl, že je to správné, protože se cítil šťastný.

Poté, co zmizel duch minulosti, se mohl opět podívat do zrcadla a uvidět tam sebe. Sám se svojí podstatou. Cítil se opět tak nějak lehčí, stejně jako kdysi. Viděl zase toho chlapce, který budoval hrady s písku. Teď ale bylo vše jinak. Už to nebylo pískoviště. Už to nebyl ten malý prostor, kde jste jen vy, ostatní děti a garda maminek chránící všechny děti na hřišti před špatnostmi. Už to není ten jednoduchý svět, kdy vaší jedinou starostí je, kdy si už konečně budete moct jít hrát. Teď jste přešli do vyšší ligy, na větší hřiště. Hřiště pro dospělé.

Stejně jako naši rodiče, a jejich rodiče a tak dál… Všichni jsme děti a vždycky dětmi budeme. Můžeme si říkat dospělí, ale to jen proto, že jsme přešli na hřiště pro pokročilé. Platí zde trochu jiná pravidla, prostředí je drsnější a naši ochránci už tu nejsou. Je to obrovské hřiště plné dětí, které dělají všechno možné. Většina společnosti si plácá své pomyslné bábovičky a dělají, jak se jim řeklo, někteří se mlátí klacíky, protože jsou trochu agresivnější a za "pravdu" se bije, jiní sbírají a hromadí kde co a pak je tu pár těch, kteří mají tu nekonečnou kreativní tendenci stavět své pomyslné hrady z písku.

A tak mladý muž začal pomalu správně chápat, že pokud chce zůstat sám sebou, musí pokračovat v tom, co je mu přirozené. Teď už mu ale písek a um stačit nebudou. Bude potřebovat něco víc. Už nestačí myslet jen na potřeby chvilkové zábavy, teď bylo třeba myslet na všechno...

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 12. června 2015 v 10:20 | Reagovat

Kdy nastává ten moment, kdy se dítě stane dospělým?

2 alphalife alphalife | E-mail | Web | 12. června 2015 v 10:39 | Reagovat

[1]: Nikdy :) Vždy budeme dětmi, jen na to zapomínáme a říkáme si dospělí. Ale v podstatě by to bylo v okamžiku, kdy začneme fungovat v rámci společnosti a nikoliv v rámci "dětských hřišť" - o tom už si musí udělat obrázek každý sám. :)

3 Magthealien Magthealien | Web | 20. června 2015 v 17:35 | Reagovat

Nevím, proč si přidělávat starosti s nějakým ztěžováním pravidel, vše funguje pořád na stejných principech. I malé děti vidí u jiných dětí ostré lokty. A ve výsledku jsme všichni jen prťavé body na malinké kuličce ve vesmíru. Naše iluze velkého života je docela k pousmání :)

4 Alfa Alfa | E-mail | Web | 21. června 2015 v 9:51 | Reagovat

[3]: Principech ano, ale v této vyšší hře musíš řešit spoustu jiných věcí - obživa, peníze, užitečnost ve společnosti, vzdělání, občanské povinnosti.. pak to zajde až tak, že řešíš vlastní rodinu, abys mohla uživit i další lidi, o které se musíš postarat.. :) Těch "pravidel" je prostě neodmyslitelně více :)

Iluze velkého života je k pousmání :) Vše je jen iluze, ale jde o to, jak se k této iluzi postavíš. Proto může být život tak krásný :)

5 Magthealien Magthealien | Web | 21. června 2015 v 14:00 | Reagovat

[4]: Je pravda, že s tím přichází více práce a povinností. Máme na to také více zkušeností, větší tělo (a lepší motoriku :)) Ale už malé děti, když si hrají na rodinu, mají v hlavě docela jasno, navíc by jednali podle pravidel čestně. Proto mi přijde, že by to mohlo být jednodušší, kdyby si lidé s termínem 'dospělost' nepřidělávali tolik práce navíc, ale jednali čestně stejně jako ve své minulosti. (Já vím, že je to utopie, naivní a blíží se to k základům socialistických myšlenek, ale přijde mi, že se v tom skrývá méně   zla. Nevím, jestli jsem to vysvětlila správně, jak to cítím :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama