Destrukce a emoce

26. června 2015 v 10:10 | Alfa |  Cesta
Jdete spát s hlavou plnou skvělých pocitů, druhý den se probudíte, je krásné ráno, slunce svítí a je příjemné teplo. Co však zjišťujete, že jste co bylo včera, dnes již není. Náš mladý muž prožil to stejné. Toho večera šel spát s pocitem, že zítra, zítra bude vše ještě dokonalejší. Zítra se naplní dlouho očekávaná událost. On a jeho kouzelná dívka mohli být konečně spolu. Stačilo si jít lehnout a počkat. Přenést se spánkem do dalšího dne v mžiku vteřin. Netušil však a nepřipouštěl si, že další den, může hodně přinést, ale ještě více odnést…


Druhý den ráno, vstal s napětím a očekáváním nadcházejících událostí. Čekal celý den na zprávu, ale nic nepřicházelo. Co se mohlo stát… říkal si. Téměř k večeru se odhodlal a napsal ji první. Odpověď nepřišla sama, byla skrytá mezi řádky slov, byla vidět ze stylu psaní. Všechno bylo pryč.

Ze dne na den se z něj stal pouze známý. Probudil se toho rána z pěkného snu, který zmizel jako mávnutím proutku. To co cítil, by se dalo přirovnat k hodně přepnutému ocelovému lanu, které prasklo a vší silou ho udeřilo, až mu to vyrazilo duši. Obrovská pomyslná rána, která ho roztříštila na miliony malých kousků. Kosmická síla destrukce. Tak se také cítil. Zmizel ze své tělesné schránky, ze které se stala pouhopouhá přežívající bytost. Na nějaký čas, to bylo dobré.

Po dlouhou dobu sbíral malé střípky sebe samotného, které často popadaly až na dno jeho duševního oceánu. Kousek ke kousku se skládal zpátky, a po několika měsících, kdy dal většinu částí dohromady, opět pocítil sílu života. Ne tak velkou, jako předtím, přesto dostačující, aby mohl pokračovat na své cestě alfy. Cestě, o které stále nevěděl.

Začal pracovat na svých představách a snech a s nově nabytými znalostmi se pustil do podnikání. Byla to totiž jediná cesta výdělků, která nebyla limitovaná. Co udělá, to bude mít. A tak vší silou a vírou, že dokáže vlastními silami vybudovat své pomyslné hrady z písku, pracoval do úmoru kostí. Pracoval produktivně, nikoliv však efektivně.

Jeho kreativita a fantazie byly stále pryč. Byly nejspíš vyhnány emocemi z posledních měsíců, které v něm stále přebývaly, jako kletba. Pracoval, věděl co dělat, ale nebylo to ono. Chybělo mojo. Byl oslaben a potřeboval s tím něco dělat. Rozhodl se tedy pro radikální krok - zbaví se emocí. Bez své emocionální stránky bude efektivnější, nebude myslet na spoustu věcí a bude mít prostor jen na svoji práci, na výkon. A tak v sobě nastavil, že nepotřebuje téměř nic. Potřeboval mít jen kde spát, mít se kde umýt, mít co jíst. To byly základní potřeby pro fungování. Dále už potřeboval jen místo, kde by mohl v klidu pracovat. Jen on a jeho um. Bez emocí, bez pocitů, bez zbytečného zdržování. A tak se zbavil své emocionální stránky. Odhodil ji jako kus starého hadru a na nějaký čas to bylo dobré…

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Magthealien Magthealien | Web | 26. června 2015 v 13:00 | Reagovat

To je cesta, jeden den slunce, druhý den dusno a hromy, blesky...
Žádné emoce? Ani z dobře vykonané práce? Nic? Jak dlouho to může být dobré?

2 Alfa Alfa | E-mail | Web | 26. června 2015 v 13:13 | Reagovat

[1]: Vše se ukáže :) a bude to.. zajímavé :)

3 -DarkSoul -DarkSoul | Web | 26. června 2015 v 13:16 | Reagovat

K tomuhle nemám žádné výhrady. Zklamání může být příčinou mnoha druhů emocionálního zhroucení, avšak ten druh, ve kterém existuje jen tato prázdnota, je nejhorší. Bolestivý a přitom otupující. Navíc může vydržet opravdu dlouho, ať si to přejeme nebo ne.

4 Alfa Alfa | E-mail | Web | 28. června 2015 v 11:15 | Reagovat

[3]: Otázkou zůstává, jak se daný člověk rozhodne. Vždy budou minimálně dvě cesty, jednou z nich by bylo podlehnout.. A jiné jsou zase o něco zářivější :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama