Útěky do jiných životů

28. října 2015 v 16:44 | Alfa |  Trocha zamyšlení
Mnoho lidí žije svůj život stylem útěku do fantazie jiných. Sledujeme seriály, filmy, hrajeme hry, čteme knihy a spoustu dalšího. Rádi se v těchto světech ztrácíme, zapomínáme, kdo jsme my a raději si užíváme toho co je tam - ty jiné životy a světy. Proč? Protože je to tak nějak lepší než to co žijeme my…
 

Lidé spolu nechtějí trávit čas, protože nemají co nabídnout

14. října 2015 v 13:52 | Alfa |  Trocha zamyšlení
Lidé spolu nechtějí trávit čas, protože nemají co nabídnout. Zamyslete se nad tím.

Vesměs je to jednoduchá rovnice, která by se dala po složitých úpravách vyjádřit i matematicky. Budeme-li zcela upřímní a otevření, dá se jednoduchý příklad demonstrovat na chlapci a dívce, o kterou chlapec stojí. Vezměme, že se oba navzájem neznají, tudíž mezi nimi aktuálně není jakýkoliv vztah, který by ovlivňoval celou situaci.

Dívka je krásná a chlapec se na první pohled zamiloval do její krásy. Co však může nabídnout on? Jakou má šanci na získání srdce, či přízně oné dívky? To záleží na situaci, tedy přesněji na faktorech ovlivňující celou rovnici.
Postavíme-li je naproti sobě, budeme řešit situaci z pohledu dívky, jelikož chlapcův zájem o dívku je zřejmý. Z jejího pohledu je chlapec po vzhledové stránce průměrný, tudíž dívku na první pohled nezaujal. Neměl co nabídnout - řečeno zjednodušeně.

Bude-li dívka vědět, že chlapec je bohatý, či pochází z bohaté rodiny, situace se změní. Dívka vůči němu bude cítit jistou přitažlivost, která pochází z podvědomí a naší biologické potřeby. Bude-li sama dívka pocházet ze zámožné rodiny, bude cítit něco ve smyslu: "ano s tím bych mohla jít ven, není to nula, uvidíme, co bude dál." Bude-li chlapcovo bohatství značně přesahovat její, bude dívka pravděpodobně cítit mnohem větší přitažlivost a začne zkreslování nahlížení dívky na chlapce. V takový moment, bez zásahu dalších faktorů, dívka s chlapcem ven půjde a uvidí se, co dál…

Takto jednoduše se dá demonstrovat, jak věci, v dnešní společnosti postavené na tom, že za svůj život musíme platit, fungují. Samozřejmě je to zjednodušené a nelze to brát jako dogma, jelikož se nezapočítaly faktory jako preference jiných životních hodnot, nebo přátelské vztahy, či mnoho jiných faktorů.

Jednoduše se však dá říct, že nemáte-li co nabídnout, nebudete žádaní. Tak to prostě je. Toto platí ve všech oblastech. Práce, přátelství, vztahy. Každý by se nad tím měl zamyslet, protože vám to možná napoví, co můžete lidem nabídnout vy.

Nyní bych se rád vrátil k samotnému výroku "lidé spolu nechtějí trávit čas, protože nemají co nabídnout".
Řekl bych, že je to v dnešní společnosti globální problém. Vzhledem k rozmanitosti celé problematiky budu vypichovat spíše útržky myšlenek:

…Lidé se spolu jednou vyspí, ale trávit spolu čas nechtějí. Zmizí a už se nikdy neuvidí. To co nabídli jeden druhému, bylo jen jejich tělo, na pár hodin. Trocha fyzického uspokojení. Možná drobný nárůst ega…
"…Vyspal bych se s ní, ale chodit bych s ní nechtěl…" - Odposlechnuto
"…Jsi strašně hodný člověk, dobrý kamarád, ale to mi nestačí…" - Odposlechnuto
"…Jen pomyšlení na toho člověka mě vyčerpává…" - Odposlechnuto
"…Je sice fajn, ale je strašně neschopný a nic neumí…" - Odposlechnuto
"…Jsi stejný jako ostatní…" - Odposlechnuto
"…Koho mám vzít, všichni samí frajírci, ale jsou naprosto nepoužitelní…" - Odposlechnuto
"…Vezmeme ho sebou? Proč ne, je s ním alespoň sranda…" - Odposlechnuto
"…Podívej se na sebe, lidí jako ty jsou stovky. Nemáš-li co víc nabídnout, odejdi…" - Odposlechnuto
"…Povězte, proč bych si měl vybrat právě vás? Proč bych s vámi měl ztrácet čas?…"

Není to problém originality. Je to spíš problém toho, že nejsme často schopni na sobě pracovat. Bráníme se tím, že všem říkáme, jak jsme sví, že jsme takoví, jací jsme, ale to je možná první blokáda, která nás drží od toho být ještě ten den lepšími než den předtím.

Zůstáváme na tom "svém" standartu. Sami sobě nastavujeme nízkou laťku - pokud tedy nějaká existuje. Věříme, že je to problém ostatních, ne náš. Buď vás budou brát takoví, jací jste, nebo mají smůlu. Pravdou však je, že smůlu budete mít vy. Chceme-li být součástí jakékoliv skupiny, musíme pro ni být něčím prospěšní. Jsme-li zátěží, zbaví se nás, nebudou vás potřebovat. To samé platí o lidech. Nemáte-li jim co nabídnout, už se vám neozvou, nenapíšou. Je dobré vědět, že to ono, co se dá nabídnout, může být pro člověka velice abstraktní, nehmotné, často spíše emocionálního charakteru...

Nejde o popírání sebe sama, ale o to být prospěšný. Někdy stačí trocha.

Proč by ti druzí měli chtít s námi trávit čas? - Na to si musí každý zodpovědět sám.

Drsný výběr protějšku v praxi

7. října 2015 v 14:22 | Alfa |  Trocha zamyšlení
Jste chytří? Jste úspěšní? To ještě stále nic neznamená v rámci úspěchu u druhého pohlaví. Jak předejít odmítnutí a tzv. neúspěchu při prvním pohledu opačné strany - to si dnes povíme. To co se mi podařilo zjistit je totiž velice užitečné pro život. Nejkrásnější na tom je, že to není nic nového. Přesto to spousta lidí neví a podceňuje.
 


Po neplánované přestávce

5. října 2015 v 10:52 | Alfa |  Obecně
Zdravím vás,

po delší přestávce, která jak z titulu vyplívá, byla neplánovaná, jsem zpět. Pro ty, co bude zajímat důvod mého mlčení, těm řeknu jen jediné: Byl jsem nemocný :)

Prostě zmizet…

23. září 2015 v 10:39 | Alfa |  Trocha zamyšlení
Je to tak trochu utěšující představa. Když se nad tím člověk zamyslí, co z toho plyne, je to jako by člověku mohl spadnout kámen ze srdce. Prostě zmizet. Ve skutečnosti v ten moment jsme pány existence. Máme v rukou dvě velké změny reality. Tou první je, že nás vymažeme z budoucnosti lidí kolem nás. Přestaneme je ovlivňovat, přestaneme být součástí jejich světa a jejich životů. Tou druhou věcí je, naše role…

Představte si, že jednoho dne...(3)

12. září 2015 v 13:35 | Alfa |  Život jako hra
"Hra již započala. Na vaší cestě čeká další úkol: Nalézt poklad, než zapadne slunce…" Psalo se v instrukcích. Všichni si je dobře přečetli. Jejich úkolem bylo vydat se do lesa, kousek od jejich tábořiště. Své batohy nechali na místě a vydali se na průzkum. A tak, s pomalu zapadajícím sluncem za zády, vstoupili do lesa hledat onen poklad. Jak však vypadá, co to je, nebo kde ho najít, to zatím nikdo nevěděl…

Představte si, že jednoho dne...(2)

4. září 2015 v 20:54 | Alfa |  Život jako hra
Jste ve městě, ve městě své nové alfy. Tedy městě, ve kterém přebývá většinu času - prozatím. Vašim úkolem je najít jednoho ze členů jádra, se kterým se pak společně vydáte do cílové destinace, která vám prozatím stále zůstává skryta…

Představte si, že jednoho dne...(1)

2. září 2015 v 22:17 | Alfa |  Život jako hra

Jednoho dne vašeho života, jste domů obdrželi velice zvláštní balíček. Balíček, na který jste čekali, ale nevěděli jste co v něm je, ani jste netušili, kdy bude ten den, kdy Vám dojde domů. Plní vzrušení jste jej rozbalili a začali prozkoumávat jeho obsah. Nalezli jste tam batoh a pěknou barevnou obálku. Na obou bylo Vám velmi známé logo. Vzrušující, co je asi uvnitř? Obojí je teď jen na Vaší představivosti. Avšak v batohu je právě vše potřebné k tomu, abyste se mohli vydat na epickou cestu do zcela jiného života než, který jste žili doposud. Nic víc potřebovat nebudete, jen obsah toho, co Vám ten den přišlo. Již víte, že další den to přijde a vy vyrazíte. Ten večer nemůžete usnout…

Rok, maximálně dva..

31. srpna 2015 v 14:58 | Alfa |  Obecně
A je to konečně tady. Jsme online. Testovací provoz zahájen. Nic není zcela dokončeno samozřejmě. Ale jak se říká, už umíme chodit. Je zapotřebí spousta obsahu a pár dalších technických vychytávek. Časem se vše vychytá, bude plno obsahu a vše připravené. Otázka, co dál?

Nedělní přiznání o hudbě

30. srpna 2015 v 18:01 | Alfa |  Myšlenková flow
V klasické hudbě nacházím útěchu. Je svým způsobem dokonalá a kopíruje sám život. Někdy je nudná, někdy je velice energická a někdy je tak plná emocí, že vás chytne za srdce. Je to jakoby do ní autoři vkládali zdrojový kód různých emocí, převedený do hudebního jazyka. Často skrývá mocné a nadčasové příběhy. Samotná tato hudba je nadčasová. Jak to udělali? Jak se jim podařilo vytvořit něco tak často čistého a dokonalého? Jen málokdo to dokáže ocenit. Je k tomu potřeba určité mentální rozvinutosti a porozumění.

Průzkum trhu - věkové skupiny

27. srpna 2015 v 11:49 | Alfa |  Obecně
Existují dva typy lidí. Ti, kteří vědí neustále, a ti kteří vědí, jen když je to potřeba. Jednoduchým příkladem bude koupě nového telefonu. Jsou lidé, kteří o tom vědí první poslední, vyznají se, mají neustálý přehled o všem, co se kde šustne a velice ochotně vám ve všem poradí. Pak je tady druhá skupina - odborníky přes noc. V momentě, kdy začnete uvažovat o koupi nového přístroje, začnete zkoumat a celý obor studovat (pokud tedy nenecháte výběr na někom z první skupiny). Dozvídáte se všechno možné a brzy jste schopni hbitě argumentovat na jakékoliv otázky týkající se dané problematiky. Já jsem spíše z té první skupiny, tedy jak v čem…

Rád bych se podělil o pár postřehů z mého bádání a hledání vhodných kanálů, přes které by se dalo najít a získat kandidáty na mé strážce. Musím říct, že je to velice zajímavé a oči otevírající - takové malé dobrodružství…

Dozrávání a puzzle

18. srpna 2015 v 15:25 | Alfa |  Cesta
Znalosti jsou jako puzzle. Nemůžete vidět celý obraz, dokud nedáte k sobě správné kousky této skládačky. Občas stačí složit několik a uvidíte malou část, která vám rozkryje obzor. Pro našeho mladého muže to bylo stejné. Dával do kupy kousky skládačky a rozkrýval celkový obraz něčeho, o čem se ostatním ani nezdálo. Objevovat a vidět to, co ostatní nevidí. Byl to jeho dar a zároveň i jeho prokletí…

Ještě jedna "regenerace"..

17. srpna 2015 v 11:01 | Alfa |  Cesta
Někdy se cítím jako Doktor. Přesněji Doktor ze seriálu "Doctor Who". Proč právě on? To díky jeho schopnosti regenerace, která sebou nese i změnu jeho osobnosti. Pokaždé je jiný, nese své jiné mojo. Změní se, chová se jinak, vystupuje jinak. Já zažívám něco podobného, čas od času.